Za čtyři roky práce jsem odešla jen ze dvou staveb. Tam totiž chlapi nesnesli na jeřábu ženskou. Měli názor, že patří do kuchyně, k rodině a že se na tuhle chlapskou práci nehodí. Jinak jsou ale většinou super. Občas si vynadáme, to je ale stavba.
Ženy na dílně? A proč ne?
Čím dál častěji se ženy objevují i v tradičních „mužských“ řemeslech. Je to dáno nejen překonáním ostýchavosti vyzkoušet profesi, která pro ženu není obvyklá. Učňovské obory zoufale zápasí o přežití, zájem o ně totiž každým rokem klesá. Proto zkouší nalákat ke studiu řemesel každou šikovnou ruku – včetně té ženské.
Když ji miluješ... / Když člověka práce baví
Vůči ženám na dílně občas panují předsudky: že pro svou práci nejsou dostatečně fyzicky zdatné, že by se neměly motat chlapům do pořádné práce nebo že by se prostě měly držet tradičních ženských profesí a jít radši dělat kadeřnici nebo cukrářku.
Naštěstí existují ženy, které podobné názory svou prací vyvrací, jako například jeřábnice Markéta v rozhoru pro deník Metro.
Práci v mužském kolektivu si pochvaluje i svářečka Kateřina. V rozhovoru pro Ženy iPrima říká, že překvapené byly zprvu hlavně její kamarádky:
Pak ale pochopily, že v oboru chci něco dokázat, být dobrá, a tak to respektují. To víte, není to úplně voňavá, čistá práce, ale to mi nikdy nevadilo. Je to řemeslo, kde hlavní roli hraje člověk a ne stroj. A to mě baví.
Také v zahraničí se ženy objevují v profesích, které dříve bývaly výhradně mužskou doménou. Jednou takovou profesí je např. krájení tradiční sušené španělské šunky. Kráječi šunky (tzv. cortadoři) jsou velice váženými mistry a své umění pravidelně předvádí na různých soutěžích. Letos poprvé byla ve finále národní soutěže žena, Puri Garabayová. Svou účast bere jako inspiraci pro ostatní:
Mohou si říct podívejme se, kam až jsme to dotáhly. Ženy se dosud podceňují a obávají se podmínek těchto soutěží, kde je krájení skutečným představením. Jemnost ukrojeného plátku, výzdoba talíře, oblečení, rychlost.
Angela Cochraneová a Kristy Olychicková se pustily do mnohem náročnější práce, učí se v Británii na bednářky. Čekají je čtyři roky studia a poměrně fyzicky náročná práce. Obě ženy ale řemeslo neskutečně baví a berou ho jako výzvu.
Je to mnohem složitější, než jsem si myslela, a když přijdu večer domů, tak jsem vyřízená. Zároveň je to vzrušující, když si pomyslím, že budu přispívat k další generaci whisky.
Dílenské skříně a vozíky pro pány i dámy
Jak tedy naložit s argumentem, že ženy nemají pro fyzicky náročnější práci dostatečnou sílu? Přeci jen krájení šunky (byť je to zatím hlavně mužská doména) je ve finále poměrně jemná práce, a i řízení jeřábu vyžaduje především cit, trpělivost a pevnou ruku, spíše než tvrdou sílu.
Klasická dílna je v našich představách obvykle místo plné omšelých ponků, kupy těžkého nářadí a pracovní špíny. Doba naštěstí pokročila a moderní dílna je plná světla, praktického mobilního nábytku a dalších vychytávek, které umí práce hodně ulehčit (a to nejen ženám). Těžší přístroje a nářadí za vás pohodlně převeze mobilní dílenský stůl. Pravou rukou každého pracovníka a pracovnice je pak dílenský vozík, na kterém je nejčastěji používaný vercajk neustále po ruce. Samozřejmostí jsou kolečka s brzdou – to poslední, co člověk při práci potřebuje, je honit vozík po celé dílně.
Mylná je též představa dílny jako místnosti plné šedivých plechových boxů. Moderní dílenské skříně hrají všemi barvami duhy, zvolit si můžete vlastní barvu korpusu, zásuvek i dvířek (barevné provedení). Praktickým řešením jsou prosklené dílenské skříně, ve kterých i bez otevření dvířek rychle snadno najdete, co hledáte. Střepů se nebojte, jedná se pochopitelně o bezpečnostní tvrzené sklo.