Mnozí si myslí, že dnešní děti jsou líné, neohrabané a nešikovné. Málokdo se už ale zamýšlí nad tím, proč tomu tak ve skutečnosti je, jestli vůbec je to pravda a do jaké míry. Pro dřívější generaci bylo normální věci opravovat a to nejen v práci, ale i ve svých domácnostech. Klasický ponk měl ve své garáži či dílně každý muž a dílenské skříně, dílenské stoly a nejrůznější nářadí bylo každodenním chlebem většiny zaměstnanců. Dnešní děti takové zázemí nemají ani doma, ani ve školách, jak tomu bylo dříve.
Dlouhodobý nedostatek kvalifikovaných pracovníků v různých řemeslech přiměl vládu hledat řešení a společně s Radou řemeslných cechů se dohodli, že se do dvou let vrátí povinné dílny a práce na zahradě do výuky základních škol. Toto legislativní opatření má za úkol přivést děti ke zručnosti, naučit je nové dovednosti a najít nové řemeslníky od truhlářů, přes zedníky, po elektrikáře.
Ředitele základních škol popuzuje fakt, že se školský systém mění v Praze od stolu. Martin Černý, ředitel přerovské školy Velká Dlážka 5 si postěžoval pro deník Právo:
Je to celkově o koncepci ZŠ. Jestliže chtějí zase znovu zavádět řemesla, dílny, tak musí říct na úkor čeho. Je to nekoncepční. Už kvůli povinné výuce cizích jazyků jsme zrušili volitelné předměty. Když totéž udělají s technikou, tak tam už není prostor. To by se měly zrušit některé povinné předměty. Nevím, jak to chtějí udělat.
Z programu výuky dílny a práce na pozemku pomalu mizely zhruba od roku 1998. Prostory, které byly k této výuce ve škole využívány, jsou často přestavěné pro jiné účely. Ačkoliv stále máme několik základních škol, které své dílny využívají dodnes a vedou zde technické výuky jako nepovinný předmět. Co čeká školy, které své dílničky nemají?
Michal Parlásek z Informačního vzdělávacího střediska v Plzni upozornil, že ne každá škola má možnosti a podmínky pro vybudování školní dílny nebo obnovení dílny původní.
Proto by mělo zůstat rozhodnutím školy, kolik prostoru pro technické vzdělávání bude schopna vyčlenit.
Navíc, není tomu zcela tak, že by se děti neučili pracovat rukama. Dnes existuje program Člověk a svět práce , který obsahuje Konstrukční činnosti, Pěstitelské práce, Práce s drobným materiálem i Přípravy pokrmů pro první stupeň základních škol. Povinně. Pro druhý stupeň pak Vužití digitálních technologií, Design a konstruování a povinný okruh přímo nazvaný Svět práce.
Ze všech vydaných živnostenských oprávnění představují řemeslné profese 27 % a zároveň jsou základem obslužnosti měst i venkova. Průmyslová a stavební produkce je základem zaměstnanosti v ČR. Pracovníků v řemeslech ale ubývá čím dál víc. Kde mají školy vzít na vybavení dílny tak, aby mohli splnit povinnou výuku? Dostanou na to snad příspěvek od vlády? Těžko a nebo málo. Škola bude muset do dílenských skříní, ponků a nářadí investovat ze svého nebo si najde sponzora.
Dobře, i když se škola vybaví, bude mít materiál pro práci? V dnešní době není tak jednoduché sehnat (nejlépe zadarmo) pěkné dřevo. Žádná truhlárna škole nedaruje prkna a kvalitní desky, ale snad alespoň odřezky a zbytky. Z toho mohou děti vyrobit ptačí budky nebo nějaké stojánky. To asi nepovede k výraznému nárustu zájemců o profesi.
Při pohledu na změny v posledních pár letech a při zamyšlení o budoucnosti se nabízí otázka, zda vůbec je dnes potřebné, aby příští generace pracovala rukama. Výroba se automatizuje a místo lidí nastupují roboti, které musí umět někdo nastavit, programovat a také vymýšlet. Markéta Majerová ze společnosti Scio říká:
Tuzemské vzdělání jistě potřebuje řadu změn, aby odpovídalo požadavkům 21. století. Větší důraz by ve školách mohl být kladen na rozvoj kritického myšlení, mediální gramotnost, práci s technologiemi i rozvoj dovedností z tzv. oblasti soft skills.
No tom se shodne s Tomášem Dombrovským, analytikem ze společnosti LMC.
Zatímco my čekáme, že se děti budou na školách učit design thinking, což je o větší samostatnosti a hledání nestandardních řešení, řešíme tu okopávání zahrádky. Design thinking je disciplína, v které podle hodnocení firem současní absolventi hrozně propadají. Teoretické znalosti mají docela dobré, schopnost aplikovat je v praxi výrazně horší a nejhorší jsou absolventi v hledání vlastních řešení.
Další nezodpovězenou otázkou je kdo bude tyto předměty vyučovat. Matikářka to nejspíš nebude. Na přínos staronového povinného předmětu si budeme muset ještě pár let počkat. Tedy minimálně do doby, kdy ze základních škol vyjdou první žáci obohaceni touto výukou.
Zasláním formuláře souhlasíte s uchováváním osobních údajů v souladu s ustanovením § 5, odst. 2 zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Souhlasíte s tím, aby Vaše osobní údaje, které tímto poskytujete, byly zpracovány a vedeny v elektronické databázi, pouze pro účely výběrových řízení a maximálně po dobu 1 roku. Souhlas může být kdykoliv písemně nebo elektronicky odvolán.
Rozumím
